VÝSTAVA VÝTVARNÝCH PRACÍ UMÍSTĚNÝCH VE DVORCÍCH LANŠKROUNSKÝCH ZAHRAD A DOMů
3.ročník
multižánrového festivalu
5 months ago
5 months ago
5 months ago
více než 100 prací od více než 20 autorů
Malba
Sochy ze dřeva
Sochy z kovu
Drhané práce
Fotografie
Texty
VYSTAVující 2026
- o autorech
- Beljak Pavlína
- Beran Elisabeth Anna
- Burdová Kateřina
- Cinková Marie
- Čížková Jana
- Dudková Petra
- Homola Radek
- Janzová Iva
- Jirásková Milada
- Jirčíková Martina
- Jirgle Bohuslav
- Klabačka Jindřich
- Kolářová Michaela
- Kolísková Jarmila
- Kolátor Miroslav
- Kolomazníková Maruška
- Kozák Alexander
- Kozáková Dana
- Kozubová Hana
- Krosh Jaromír
- Langr Adam
- Lepka Radek
- Macková Marie
- Majetičová Jana
- Michlová Veronika
- Polanský Jan
- Schück Klára
- Skalický Vladimír
- Sládek Aleš
- Smejkal Václav
- Stašková Andrea
- Stejskalová Alena
- Šedová Romana
- Šilar Bedřich jun.
- Šilar Bedřich sen
- Škubal Jan
- Šulc Petr
- UTRUM
- Valentová Alena
- Vodička Jiří
- Všetulová Kristýna
- Zajíčková Dana
- Zedníček Alois
- ZUŠ Bystré
- ZUŠ Lanškroun
Zde se můžete seznámit s autory vystavujícími na Lanškrounských dvorcích v roce 2026 v krátkých medailoncích, případně i s ukázkou jejich tvorby.
Pavlína Beljak, Lanškroun
malba / textil
Elisabeth Anna Beran, Lanškroun
Studentka sochařství na umělecké vysoké škole.
Tvorba mě naplňuje celý život… Na střední umělecké škole jsem se z plošných začátků začala více zaměřovat na prostorovou tvorbu.
Myslím, že profesoři byli rádi, když jsem ze školy vypadla… Při mé maturitní práci panovala obava o školu, zda nevyletí do povětří.
Socha musí být velká a musí být vidět… Rozhodně nepatřím k umělcům, kteří dělají sochy „na poličku“.
Tahle práce musí viset!
Teda pokud ji stihnu dokončit…
Pokud ne, na dva dny se stanu performerkou a pověsím se sama.

Mgr. Kateřina Burdová, Rychnov nad Kněžnou
MOTTO
V mysli otázka mi zvoní
Jakpak asi duše voní
Po bolesti, po lásce
Po touze či po dálce
Po růžích a heřmánku
Svitu měsíce a červánků
Zasněná poetika, křehká lyrika s éterickým bytím, trochou nostalgie a smutku a lahodnou barevností. Je to krásná cesta, po níž jdete, plná rozechvělosti, tužeb, okouzlení prostým bytím, cesta hledání a neustálého nacházení. Tvorba intimní, s věčně dívčí výpovědí, mnoha jinotaji a sny, které jsou určeny jen skutečně souznějícím… (recenze Adam Granet)
Autorka, žijící v Olešnici v Orlických horách není vzdělána v malbě či malířských technikách. Profesí je muziko a arteterapeutka, která měla vždy blízko k hudebnímu a výtvarnému projevu. Můžeme tak její tvorbu brát jako přesah hledání smyslu života uměleckým vyjádřením.
Obrazy autorky vycházejí z její touhy po ztvárnění či zachycení metafory prožitků vnitřního světa od reality až ke spiritualitě, potřeby ztvárnit a zachytit něco neuchopitelného a těžko popsatelného.
Nelze je však chápat jen jako přísně intimní prožitek, ale i jako nabídku k inspirujícímu zamyšlení se diváka nad svojí duší s předpokládaným emocionálním dopadem.
Obrazy jsou expresivní – vyjadřující určité formy prožitku. Pocitově, intuitivně, včetně jistého hledání specifického výrazu, vyjadřují vnitřní psychické stavy, nálady, jisté zkušenosti a poznatky. V mnohém vypovídají o autorce, o její duši, o jejím životním postoji a zpracování různých podnětů, které na nás doléhají.
Jedná se tak o výtvarné zachycení něčeho působícího, co třeba i nevědomky prožíváme, vnitřní obraz, obraz našeho bytostného pravého JÁ, naší jedinečné duše, i když při tom někdy nasazujeme masku, pod kterou se skrývá.
Oči jsou tím pomyslným mostem vedoucím k duši – však známe rčení OKO do duše OKNO
Některé obrazy zůstaly zdánlivě nedomalovány, neb ono „skryté“ JÁ nebylo dosud plně objeveno. Podkladový materiál, jeho markanty – ať už je to šepsování, nebo jeho samotná struktura (dýha, plátno, nános primární barvy na desku), spoludotváří obraz.
Obrazy nejsou opatřeny názvy. Autorka tím nechce ovlivňovat diváka, záleží pouze na něm, co si pod obrazem představí, resp. jak na něj zapůsobí, co v něm najde – z hlediska svého chápání duše – společného, chce evokovat cítění vlastní „vůně duše“ každého, kdo se dívá.



Marie Cinková, Lanškroun
Jana Čížková, Náchod
Petra Dudková, Vysoké Mýto
kresba / tetování
Radek Homola, Vrbová Lhota
fotografie
Iva Janzová, Česká Třebová
patschwork
Milada Jirásková, Lanškroun
malba
Martina Jirčíková, Žamberk
drátěné sochy
Bohuslav Jirgle, Ústí nad Orlicí
malba
Narozen 23. dubna 1948 v Senici na Hané.
Vyrůstal v Ústí nad Orlicí, navštěvoval výtvarnou školu umění pod vedením akademického malíře Františka Šmeraula. Hlavním inspiračním zdrojem jeho obrazů je především příroda. Maluje i kytice a zátiší. K malbě používá špachtli a maluje přímo z tub. Způsobem jeho malby je kombinovaná technika, ke které používá akrylové a olejové barvy.
Samostatnou výstavu měl v „Orlickém muzeu“ v Chocni, Vysoké Mýto „Zvonice“, galerie Steklíkeum Ústí nad Orlicí, galerie Potštejn, galerie Ivko Letohrad, galerie Zábřeh na Moravě, výstavní místnostKunvald , v „Domě dětí a mládeže“ v Ústí nad Orlicí. Svoje obrazy vystavuje na výstavách „Klubcentra“ v Ústí nad Orlicí a „Galerii pod radnicí“ v Ústí nad Orlicí a v České Třebové. Dále vystavuje na „Výtvarnále“ v Lanškrouně a zúčastňuje se dalších společných výstav.
Jindřich Klabačka, Náchod
Michaela Kolářová, Lanškroun
Jarmila Kolísková, Tatenice
malba
Jsem samouk, maluji asi 25 let.
Měla jsem dvě samostatné výstavy v Litomyšli a Zábřehu.
Semínko budoucí vášně vzniklo v dětství, kdy jsem sledovala svého tatínka, jak maluje. Když v dospělosti po narození dětí přišla nemoc, hledala jsem něco, co mi bude tzv. dobíjet baterky a tehdy se malování stalo mou součástí.
Od temper jsem přešla na akryl.
Maluji přírodu, zvířata, vesmír, objekty …
Poslední roky často maluji krajinu severu, k čemu mě inspirovala návštěva Islandu a Finska.

Miroslav Kolátor, Náchod
Maruška Kolomazníková, Lanškroun
malba
Alexandr Kozák, Ústí nad Orlicí
malba
Městské muzeum v Ústí nad Orlicí již tradičně pořádá besedy se zajímavými osobnostmi pod názvem “Muzejní kafe”. Hosty toho Novoročního byli manželé Alexandr a Dana Kozákovi.
… Ten se k této profesi dostal přes své známé. “Jsem chtěl pomoct jakoby svým kamarádům, kteří začali dělat filmy a tím jsem se k tomu dostal, že mi dali příležitost. No a vlastně jsem dělal jeden, dva, ale jako hlavně hodně jsem dělal jakoby pro zahraniční filmy nebo produkce,” sdělil nám Alexandr Kozák. Výtvarník má za úkol zajistit výsledný svět, který má být ve filmu předveden. “Ten rekvizitář si tam přečte, že tam je postel, že za tou postelí je deka, že tam je obrázek nějakýho nebe třeba, že tam je nočník nebo, že se tady dá dát světlo a ten kameraman si přečte, že to je odstavný ta stěna, že se tam dostane. Jsou to vlastně technický výkresy, i když to tak nevypadá, tak je to velmi technický,” vysvětlil Alexandr Kozák.
Alexandr Kozák za svou dlouholetou praxi prošel různými pozicemi u filmové stavby a podílel se i na známých snímcích. Mezi ně patří například pohádka Řachanda, Johanka z Arku anebo oceňovaný film Já, Olga Hepnarová, který se natáčel na orlickoústecku. Na práci v místě svého bydliště vzpomíná v dobrém. “Tak výborně, mě určitě, protože jsem chodil do práce pěšky, nemusel jsem nikam jezdit. Režiséři i kameraman, Adam Sikora, to je velmi známý a velmi dobrý kameraman, Polák, takže jak ti Poláci, tak ti vlastně Češi byli naprosto šťastní tady, protože tady to má takovou zvláštní atmosféru,” dodal Alexandr Kozák.
V Ústí nad Orlicí 29. 1. 2021

Dana Kozáková, Ústí nad Orlicí
textil
„Šaty dělají ženu ženou. Buďme ženami. Nestyďme se za to.“
Fascinují mě barvy. Oděv skýtá tolik možností a variant, jak vyjádřit svůj postoj k životu. Oblékáme se od počátku věků.
Mým přáním je, aby se ženy, muži i děti cítili v našem oblečení pohodlně a vydrželo jim, co možná nejdéle.
Naše oblečení vyrábíme s důrazem na individualitu, dalo by se tedy říci, že každý kus je jedinečný unikát.
Již 18 let se snažím, aby mé oblečení snoubilo eleganci s kreativitou a tradicí.
„Nádech je inspirace, výdech je realizace.“
Dana Kozáková
Fb: @smiling sun
Instagram : #smiling.sun_fashion

Alexandr Kozák
Městské muzeum v Ústí nad Orlicí již tradičně pořádá besedy se zajímavými osobnostmi pod názvem “Muzejní kafe”. Hosty toho Novoročního byli manželé Alexandr a Dana Kozákovi.
… Ten se k této profesi dostal přes své známé. “Jsem chtěl pomoct jakoby svým kamarádům, kteří začali dělat filmy a tím jsem se k tomu dostal, že mi dali příležitost. No a vlastně jsem dělal jeden, dva, ale jako hlavně hodně jsem dělal jakoby pro zahraniční filmy nebo produkce,” sdělil nám Alexandr Kozák. Výtvarník má za úkol zajistit výsledný svět, který má být ve filmu předveden. “Ten rekvizitář si tam přečte, že tam je postel, že za tou postelí je deka, že tam je obrázek nějakýho nebe třeba, že tam je nočník nebo, že se tady dá dát světlo a ten kameraman si přečte, že to je odstavný ta stěna, že se tam dostane. Jsou to vlastně technický výkresy, i když to tak nevypadá, tak je to velmi technický,” vysvětlil Alexandr Kozák.
Alexandr Kozák za svou dlouholetou praxi prošel různými pozicemi u filmové stavby a podílel se i na známých snímcích. Mezi ně patří například pohádka Řachanda, Johanka z Arku anebo oceňovaný film Já, Olga Hepnarová, který se natáčel na orlickoústecku. Na práci v místě svého bydliště vzpomíná v dobrém. “Tak výborně, mě určitě, protože jsem chodil do práce pěšky, nemusel jsem nikam jezdit. Režiséři i kameraman, Adam Sikora, to je velmi známý a velmi dobrý kameraman, Polák, takže jak ti Poláci, tak ti vlastně Češi byli naprosto šťastní tady, protože tady to má takovou zvláštní atmosféru,” dodal Alexandr Kozák.
V Ústí nad Orlicí 29. 1. 2021

Hana Kozubová, Lanškroun
textilní výtvarnice od Věků
Narodila se sice v opočenské porodnici, ale dětství, mládí i část studia prožila v Dobrušce. Větší část studia ji čekala v matičce Praze, kde absolvovala uměleckořemeslnou školu ŠÚUV, textilní výtvarnictví. Praha ji naprosto učarovala svojí velkorysostí a svobodou, nakonec zakotvila na deset let v družstvu umělecké výroby Vamberecká krajka Vamber a zároveň spolupracovala s ÚLUV Praha. V Horním Třešňovci u Lanškrouna je od roku 1987 a dodnes tam má svůj ateliér. V Lanškrouně pracovala 19 let v městském muzeu.
Ve své tvorbě se věnuje paličkované krajce, gobelínům, tapiseriím, batice, barvení, malbě na hedvábí… Jednotlivé textilní techniky navzájem kombinuje, a tak vznikají zajímavé variace často i prostorové. Návštěvníci je mohli obdivovat nebo zatracovat na výstavách doma i v zahraničí.
V poslední době se věnuje loutkám, ryze textilním. Vznikla kolekce lidiček, pidilidiček, pohádkových bytostí a právě ony se vám na Lanškrounských dvorcích dovolí představit.

Jaromír Krosh, Plchůvky
malba
Adam Langr, Ústí nad Orlicí
sochy
2002 – Galerie Kateřina Vysoké Mýto
2002 – Zámek Letohrad
2009 – Galerie Městského muzea v Lanškrouně
2009 – Multifunkční centrum Fabrika Svitavy
2009 – Modrý Trpaslík Česká Třebová
2010 – Excalibur, Fotofestival Moravská Třebová
2012 – Kavárna O. Schindlera V parku Svitavy
2013 – Obecní knihovna České Libchavy
2014 – Informační centrum Jablonné nad Orlicí
2015 – Café Patro Náchod
2019 – Dzierźoniowski ośrodek kultury, Polsko
2021 – Městská knihovna Lanškroun
2023 – Galerie Městského muzea v Lanškrouně
Marie Macková, Ústí nad Orlicí
texty, knihy
Jana Majda Majetičová, Lanškroun
kresba / textil
Michlová Veronika, Náchod
Jan Polanský, Žamberk
malba
Klára Schück, Velké Svatoňovice
keramika
Vladimír Skalický, Lanškroun
fotografie
Aleš Sládek, Pardubice
fotografie
Václav Smejkal (JMB), Lanškroun
malba
Malíř, grafik a ilustrátor. Svoje díla podepisuje pseudonymem JMB.
Tvorba je pro něj především hledání a filozofie.
Perokresba, pastel, olej, akryl, hlubotisk, grafika, exlibris.
Výstava 1. Lanškrounských dvorků 2025 je jeho 114. prezentací.
S přáteli vydává 14 let JMB-Newsletter, který mapuje dění ve VU a v literatuře.
V těchto dnech vychází číslo 92/2025.
Kontakt :
smejkalv.jmb@email.cz
www.jmb-obrazy.cz

Andrea Stašková, Lanškroun
sklo
Výtvarnice, designérka a umělecká sklářka.
Moje tvorba je pro mě způsob sebevyjádření. Sklo prostřednictvím mne nese emoce, nálady, vzpomínky. Každý kus je jedinečný, unikátní a plný mé energie.
Alena Stejskalová, Lanškroun
malba
Romana Šedová,Kostelec nad Orlicí
asambláž
Bedřich Šilar jun., Lanškroun
dřevo
Bedřich Šilar sen., Lanškroun
dřevo
Jan Škubal, Náchod
kámen
Petr Šulc, Náchod
UTRUM
Jaroslav Plocek, Česká Třebová
Libor Peichl, Janoušov
Tomáš Zedníček, Lanškroun
fotografie
UTRUM je nezávislé sdružení volných fotografů. Zakládajícími členy byli studenti fotografické konzervatoře Impulz v Hradci Králové Eva Kešnerová, Libor Peichl a Tomáš Zedníček, kteří po ukončení studií fotografie pokračovali ve volné tvorbě.
V současné době tvoří UTRUM Jaroslav Plocek, Libor Peichl a Tomáš Zedníček, kteří se pravidelně účastní fotoakcí V. Skalického a tvoří na společné téma.
Pro Lanškrounské dvorky 2026 si připravili výstavu na společné téma „Olomouc“, z fotografií vzniklých při fotovíkendu v Olomouci v roce 2025.

Narodila jsem se v Trutnově v roce 1983, kde žiji i nyní se svou rodinou. Tvořit jsem začala již v útlém věku, zásadním zlomem v mém výtvarném projevu bylo studium na Střední umělecké škole grafické v Jihlavě, v letech 1998 – 2002, v oboru propagačního výtvarnictví, užité grafiky, kresby, malby a analogové fotografie.
Od roku 2002 se věnuji grafické a designerské práci, které zůstávám věrná i nyní. Díky svému povolání jsem mohla spolupracovat na projektech firmy GRUND společně s Blankou Matragi, Osmanem Laffitou, nebo se osobně potkat se světovým designérem Karimem Rashidem. V letech 2013 – 2019 jsem byla členkou Spolku podkrkonošských výtvarníků, v posledních dvou letech pak i jeho místopředsedkyní. Se spolkem jsem se prezentovala na výstavách v Trutnově i mimo něj. Absovovala jsem Česko-polské fotografické plenéry, kde jsem společně s polskými fotografy fotila zejména na analogový fotoaparát FLEXARET.
Během let mi byla přidělena přezdívka „černá malířka“, díky mé „černé“ tvorbě, nebo spíše výrazového období, kdy mým projevem byl zejména kontrast černé a bíle barvy. Od černé neupouštím, ale dovolila jsem barvě vstoupit na plátna, či papír. Poslední práce nejsou zcela konkrétním stylem realismu, ale spíše naopak vyjádřením subjektivní nálady či pocitu. Zejména v ilustracích k pohádkám Hanse Christiana Andersena silně prosakuje určitá exprese, která pohledem vtahuje diváka do prostředí vyprávěného příběhu.
„Humanity“
Je průřezem díla za posledních deset let, kdy jsem nejaktivnější a zároveň si procházím jakousi výtvarnou změnou svých děl. Asi nejvýraznějším kontrastem jsou černobílé akty z výstavy „Manželská erotika je můj koníček“ versus objemná plátna z výstavy „FAMILY POP“, která proběhla v Galerii Uffo v roce 2021 a je plná sytých barevných portrétů. „Humanity“ přináší pohled i na nejnovější obrazy, které opět diváky překvapí.

Instagram: https://www.instagram.com/alena.wetterova/
miniportfolio: https://1url.cz/@valentova-art
Jiří Vodička, Lanškroun
fotografie
Kristýna Všetulová, Lanškroun
linoryty
Dana Zajíčková, Lanškroun,
malba

ZUŠ, Bystré
Ukázka prací studentů ZUŠ Bystré.

ZUŠ Lanškroun
výstava praví výtvarného oboru pod vedením Evy Hrubešové a Aničky Faltusové
a mnoho dalšího …
řekli o Lanškrounských Dvorcích
"Výborná akce a velké díky pořadatelům i všem zúčastněným! Nejenže se člověk hezky projde po našem městě a navštíví mnoho zákoutí, kam se většina místních možná i po celý svůj život nepodívala, ale potěší jej i veškerá vystavená umělecká díla, sochy i expozice. Plus ten kontrast umění vs urbexu v bývalém hotelu Slávie neměl pocitově chybu, užil jsem si je maximálně. Přeji do dalšího ročníku akce mnoho zdaru a už nyní se těším."
– komentář účastníka na facebooku
"Mě osobně upoutal nápaditostí vystavených artefaktů dvorek u důchodců, ten má zajímavý půdorys a působí velice přívětivě. Podobných zákoutí by se v centru Lanškrouna našlo určitě víc, jen jsou skryta očím veřejnosti.."
– komentář na webu Lanškrounsko.cz
dejte si do kalendÁře datum: 23.5.2026