VÝSTAVA VÝTVARNÝCH PRACÍ UMÍSTĚNÝCH VE DVORCÍCH LANŠKROUNSKÝCH ZAHRAD A DOMů

Zde se můžete seznámit s autory vystavujícími na Lanškrounských dvorcích v roce 2026 v krátkých medailoncích, případně i s ukázkou jejich tvorby.

Pavlína Beljak, Lanškroun

malba / textil

V letošním roce vystaví:

čtyři nové malby, plátna na rámu, za dobrého počasí mohou viset někde pod širým nebem.

O autorovi:

Jmenuji se Pavlína Beljak a tvořím pod jménem Lina Pav. Maluji olejem nebo akrylem na plátno. Nejčastěji ztvárňuji vesmír, květiny nebo barevnost světa kolem. Mým cílem je rozjasnit prostor zářivou energií.

Elisabeth Anna Beran, Lanškroun

Studentka sochařství na umělecké vysoké škole.

Ve své tvorbě se soustředím na sochařské instalace figurálního charakteru. Má díla pracují s osobní rovinou i společensko-kritickým přesahem, který tematizuje selektivní soucit. Díla si hrají s materialitou a duplikací, jejichž prostřednictvím se snažím zprostředkovat emoce a napětí v rámci hmoty i obsahu.

O autorovi:

Tvorba mě naplňuje celý život… Na střední umělecké škole jsem se z plošných začátků začala více zaměřovat na prostorovou tvorbu.

Myslím, že profesoři byli rádi, když jsem ze školy vypadla… Při mé maturitní práci panovala obava o školu, zda nevyletí do povětří.

Socha musí být velká a musí být vidět… Rozhodně nepatřím k umělcům, kteří dělají sochy „na poličku“.

Tahle práce musí viset!

Teda pokud ji stihnu dokončit…

Pokud ne, na dva dny se stanu performerkou a pověsím se sama.

Mgr. Kateřina Burdová, Rychnov nad Kněžnou

MOTTO

V mysli otázka mi zvoní
Jakpak asi duše voní
Po bolesti, po lásce
Po touze či po dálce
Po růžích a heřmánku
Svitu měsíce a červánků

Zasněná poetika, křehká lyrika s éterickým bytím, trochou nostalgie a smutku a lahodnou barevností. Je to krásná cesta, po níž jdete, plná rozechvělosti, tužeb, okouzlení prostým bytím, cesta hledání a neustálého nacházení. Tvorba intimní, s věčně dívčí výpovědí, mnoha jinotaji a sny, které jsou určeny jen skutečně souznějícím… (recenze Adam Granet)

Autorka, žijící v Olešnici v Orlických horách není vzdělána v malbě či malířských technikách. Profesí je muziko a arteterapeutka, která měla vždy blízko k hudebnímu a výtvarnému projevu. Můžeme tak její tvorbu brát jako přesah hledání smyslu života uměleckým vyjádřením.

Obrazy autorky vycházejí z její touhy po ztvárnění či zachycení metafory prožitků vnitřního světa od reality až ke spiritualitě, potřeby ztvárnit a zachytit něco neuchopitelného a těžko popsatelného.

Nelze je však chápat jen jako přísně intimní prožitek, ale i jako nabídku k inspirujícímu zamyšlení se diváka nad svojí duší s předpokládaným emocionálním dopadem.

Obrazy jsou expresivní – vyjadřující určité formy prožitku. Pocitově, intuitivně, včetně jistého hledání specifického výrazu, vyjadřují vnitřní psychické stavy, nálady, jisté zkušenosti a poznatky. V mnohém vypovídají o autorce, o její duši, o jejím životním postoji a zpracování různých podnětů, které na nás doléhají.

Jedná se tak o výtvarné zachycení něčeho působícího, co třeba i nevědomky prožíváme, vnitřní obraz, obraz našeho bytostného pravého JÁ, naší jedinečné duše, i když při tom někdy nasazujeme masku, pod kterou se skrývá.

Oči jsou tím pomyslným mostem vedoucím k duši – však známe rčení OKO do duše OKNO

 Některé obrazy zůstaly zdánlivě nedomalovány, neb ono „skryté“ JÁ nebylo dosud plně objeveno. Podkladový materiál, jeho markanty – ať už je to šepsování, nebo jeho samotná struktura (dýha, plátno, nános primární barvy na desku), spoludotváří obraz.

Obrazy nejsou opatřeny názvy. Autorka tím nechce ovlivňovat diváka, záleží pouze na něm, co si pod obrazem představí, resp. jak na něj zapůsobí, co v něm najde – z hlediska svého chápání duše – společného, chce evokovat cítění vlastní „vůně duše“ každého, kdo se dívá.

Marie Cinková, Lanškroun

Tvorba Marie Cinkové a Michaely Kolářové představuje dlouhodobý dialog matky a dcery, jehož základem je sdílená citlivost k přírodnímu prostředí a imaginaci. Jejich práce se vyznačuje naivním výrazem, formovaným bezprostředním zaujetím přírodou a jejím proměnlivým rytmem.

Inspiraci nacházejí v každodenním pobytu mimo civilizaci. Charakteristickým rysem jejich tvorby je práce s přírodními materiály, zejména dřevem, hlínou a kamenem, které autorky dále kultivují a přetvářejí.

V současnosti se jejich autorské přístupy jemně rozrůzňují. Michaela Kolářová se soustředí především na menší objekty, zejména autorské šperky, v nichž se koncentruje detail i osobní rovina sdělení. Marie Cinková se ve své aktuální tvorbě věnuje tzv. „bytostem kamene“ – vychází z pozorného zahlédnutí hloubky a struktury vybraného minerálu, k němuž následně vytváří keramickou bytost, která v něm symbolicky přebývá a rozvíjí jeho vnitřní příběh.

Výsledná díla nesou stopy jemnosti, hravosti a vnitřního klidu. Odráží se v nich přesvědčení o laskavosti přírody i snaha zprostředkovat divákovi intimní, ztišený prožitek, blízký pozorování drobných a často přehlížených detailů krajiny.

Jana Čížková, Náchod

Petra Dudková, Vysoké Mýto

kresba / tetování

O autorovi:

Jsem tatérka z Vysokého Mýta. Kromě kreslení návrhů na tetování se věnuji malbě a další tvorbě. Ráda kombinuji různé techniky a styly, tak aby každý výtvor byl něčím trochu jiný a neobyčejný. Témata jsou různá od současného dění, přes pocity až po mytologii. Většinou tvořím v temnějším zpracování hlavně portréty a postavy ale nebráním se ani zvířatům. V současné době se pomalinku vracím ke svému středoškolskému vzdělání a tím je uměleckořemeslné zpracování keramiky. 

Radek Homola, Vrbová Lhota

fotografie

Iva Janzová, Česká Třebová

patschwork

Milada Jirásková, Lanškroun

malba

Martina Jirčíková, Žamberk

drátěné sochy

Sochařka, grafička, malířka, ilustrátorka

* 1976 v Pardubicích ​ 

O autorovi:

Ve své sochařské tvorbě se Martina Jirčíková soustředí zejména na figurální plastiku. Nejraději kombinuje kovovou  konstrukci s betonovou směsí, přičemž kovové segmenty záměrně částečně odkrývá, což podtrhuje až naturalistické pojetí jejích skulptur. Inspiraci autorka nachází zejména v literatuře, která je jejím druhým oborem.

Sochy Martiny Jirčíkové nachází své místo v moderních interiérech i v prostorách zahrad. 

​Autorka je členem Unie výtvarných umělců České republiky. V současnosti žije a tvoří v Žamberku, v nedaleké Zakopance buduje ateliér s galerií.

Bohuslav Jirgle, Ústí nad Orlicí

malba

letos bude vystavovat 8 obrazů. 

O autorovi:

Bohuslav Jirgle. Narozen 23. dubna 1948 v Senici na Hané, vyrůstal v Ústí nad Orlicí. Navštěvoval výtvarnou školu umění pod vedením akademického malíře Františka Šmeraula. Hlavním inspiračním zdrojem jeho obrazů je především příroda. Maluje i kytice a zátiší. K malbě používá špachtli a maluje přímo z tub. Způsobem jeho malby je kombinovaná technika, ke které používá akrylové a olejové barvy.

Samostatnou výstavu měl v „Orlickém muzeu“ v Chocni, Vysoké Mýto „Zvonice“, galerie Steklíkeum Ústí nad Orlicí, galerie Potštejn, galerie Ivko Letohrad, galerie Zábřeh na Moravě, výstavní místnost Kunvald , v „Domě dětí a mládeže“ v Ústí nad Orlicí. Svoje obrazy vystavuje na výstavách „Klubcentra“ v Ústí nad Orlicí a „Galerii pod radnicí“ v Ústí nad Orlicí a v České Třebové. Dále vystavuje na „Výtvarnále“ v Lanškrouně a zúčastňuje se dalších společných výstav.

Jindřich Klabačka, Náchod

Michaela Kolářová, Lanškroun

Tvorba Marie Cinkové a Michaely Kolářové představuje dlouhodobý dialog matky a dcery, jehož základem je sdílená citlivost k přírodnímu prostředí a imaginaci. Jejich práce se vyznačuje naivním výrazem, formovaným bezprostředním zaujetím přírodou a jejím proměnlivým rytmem.

Inspiraci nacházejí v každodenním pobytu mimo civilizaci. Charakteristickým rysem jejich tvorby je práce s přírodními materiály, zejména dřevem, hlínou a kamenem, které autorky dále kultivují a přetvářejí.

V současnosti se jejich autorské přístupy jemně rozrůzňují. Michaela Kolářová se soustředí především na menší objekty, zejména autorské šperky, v nichž se koncentruje detail i osobní rovina sdělení. Marie Cinková se ve své aktuální tvorbě věnuje tzv. „bytostem kamene“ – vychází z pozorného zahlédnutí hloubky a struktury vybraného minerálu, k němuž následně vytváří keramickou bytost, která v něm symbolicky přebývá a rozvíjí jeho vnitřní příběh.

Výsledná díla nesou stopy jemnosti, hravosti a vnitřního klidu. Odráží se v nich přesvědčení o laskavosti přírody i snaha zprostředkovat divákovi intimní, ztišený prožitek, blízký pozorování drobných a často přehlížených detailů krajiny.

Jarmila Kolísková, Tatenice

malba

letos vystavím kolem 20ti obrazů.

O autorovi: 

Jsem samouk, maluji asi 25 let. Měla jsem dvě samostatné výstavy v Litomyšli a Zábřehu.

Semínko budoucí vášně vzniklo v dětství, kdy jsem sledovala svého tatínka, jak maluje.Když v dospělosti po narození dětí přišla nemoc, hledala jsem něco, co mi bude tzv.dobíjet baterky a tehdy se malování stalo mou součástí.

Od temper jsem přešla na akryl.

Maluji přírodu, zvířata, vesmír, objekty…..

Poslední roky často maluji krajinu severu, k čemu mě inspirovala návštěva Islandu a Finska.

Miroslav Kolátor, Náchod

Maruška Kolomazníková, Lanškroun

malba

Alexandr Kozák, Ústí nad Orlicí

malba

Městské muzeum v Ústí nad Orlicí již tradičně pořádá besedy se zajímavými osobnostmi pod názvem “Muzejní kafe”. Hosty toho Novoročního byli manželé Alexandr a Dana Kozákovi.

… Ten se k této profesi dostal přes své známé. “Jsem chtěl pomoct jakoby svým kamarádům, kteří začali dělat filmy a tím jsem se k tomu dostal, že mi dali příležitost. No a vlastně jsem dělal jeden, dva, ale jako hlavně hodně jsem dělal jakoby pro zahraniční filmy nebo produkce,” sdělil nám Alexandr Kozák. Výtvarník má za úkol zajistit výsledný svět, který má být ve filmu předveden. “Ten rekvizitář si tam přečte, že tam je postel, že za tou postelí je deka, že tam je obrázek nějakýho nebe třeba, že tam je nočník nebo, že se tady dá dát světlo a ten kameraman si přečte, že to je odstavný ta stěna, že se tam dostane. Jsou to vlastně technický výkresy, i když to tak nevypadá, tak je to velmi technický,” vysvětlil Alexandr Kozák.
Alexandr Kozák za svou dlouholetou praxi prošel různými pozicemi u filmové stavby a podílel se i na známých snímcích. Mezi ně patří například pohádka Řachanda, Johanka z Arku anebo oceňovaný film Já, Olga Hepnarová, který se natáčel na orlickoústecku. Na práci v místě svého bydliště vzpomíná v dobrém. “Tak výborně, mě určitě, protože jsem chodil do práce pěšky, nemusel jsem nikam jezdit. Režiséři i kameraman, Adam Sikora, to je velmi známý a velmi dobrý kameraman, Polák, takže jak ti Poláci, tak ti vlastně Češi byli naprosto šťastní tady, protože tady to má takovou zvláštní atmosféru,” dodal Alexandr Kozák.

V Ústí nad Orlicí 29. 1. 2021

Dana Kozáková, Ústí nad Orlicí

textil

„Šaty dělají ženu ženou. Buďme ženami. Nestyďme se za to.“

O autorovi:

Fascinují mě barvy. Oděv skýtá tolik možností a variant, jak vyjádřit svůj postoj k životu.  Oblékáme se od počátku věků.

Mým přáním je, aby se ženy, muži i děti cítili v našem oblečení pohodlně a vydrželo jim, co možná nejdéle.

Naše oblečení vyrábíme s důrazem na individualitu, dalo by se tedy říci, že každý kus je jedinečný unikát.

Již 18 let se snažím, aby mé oblečení snoubilo eleganci s kreativitou a tradicí.

„Nádech je inspirace, výdech je realizace.“

Dana Kozáková

www.smilingsun.cz

www.danakozakova.cz

Fb: @smiling sun

Instagram : #smiling.sun_fashion 

Alexandr Kozák

Městské muzeum v Ústí nad Orlicí již tradičně pořádá besedy se zajímavými osobnostmi pod názvem “Muzejní kafe”. Hosty toho Novoročního byli manželé Alexandr a Dana Kozákovi.

… Ten se k této profesi dostal přes své známé. “Jsem chtěl pomoct jakoby svým kamarádům, kteří začali dělat filmy a tím jsem se k tomu dostal, že mi dali příležitost. No a vlastně jsem dělal jeden, dva, ale jako hlavně hodně jsem dělal jakoby pro zahraniční filmy nebo produkce,” sdělil nám Alexandr Kozák. Výtvarník má za úkol zajistit výsledný svět, který má být ve filmu předveden. “Ten rekvizitář si tam přečte, že tam je postel, že za tou postelí je deka, že tam je obrázek nějakýho nebe třeba, že tam je nočník nebo, že se tady dá dát světlo a ten kameraman si přečte, že to je odstavný ta stěna, že se tam dostane. Jsou to vlastně technický výkresy, i když to tak nevypadá, tak je to velmi technický,” vysvětlil Alexandr Kozák.
Alexandr Kozák za svou dlouholetou praxi prošel různými pozicemi u filmové stavby a podílel se i na známých snímcích. Mezi ně patří například pohádka Řachanda, Johanka z Arku anebo oceňovaný film Já, Olga Hepnarová, který se natáčel na orlickoústecku. Na práci v místě svého bydliště vzpomíná v dobrém. “Tak výborně, mě určitě, protože jsem chodil do práce pěšky, nemusel jsem nikam jezdit. Režiséři i kameraman, Adam Sikora, to je velmi známý a velmi dobrý kameraman, Polák, takže jak ti Poláci, tak ti vlastně Češi byli naprosto šťastní tady, protože tady to má takovou zvláštní atmosféru,” dodal Alexandr Kozák.

V Ústí nad Orlicí 29. 1. 2021

Hana Kozubová, Lanškroun

textilní výtvarnice od Věků. 

Letos bude vystavovat asi tři tapiserie prostorové / cca každá asi 1 m2 na výstavní plochu.

O autorovi:

Narodila se sice v opočenské porodnici, ale dětství, mládí i část studia prožila v Dobrušce. Větší část studia ji čekala v matičce Praze, kde absolvovala uměleckořemeslnou školu ŠÚUV, textilní výtvarnictví. Praha ji naprosto učarovala svojí velkorysostí a svobodou, nakonec zakotvila na deset let v družstvu umělecké výroby Vamberecká krajka Vamber a zároveň spolupracovala s ÚLUV Praha. V Horním Třešňovci u Lanškrouna je od roku 1987 a dodnes tam má svůj ateliér. V Lanškrouně pracovala 19 let v městském muzeu. 

Ve své tvorbě se věnuje paličkované krajce, gobelínům, tapiseriím, batice, barvení, malbě na hedvábí… Jednotlivé textilní techniky navzájem kombinuje, a tak vznikají zajímavé variace často i prostorové. Návštěvníci je mohli obdivovat nebo zatracovat na výstavách doma i v zahraničí.

V poslední době se věnuje loutkám, ryze textilním. Vznikla kolekce lidiček, pidilidiček, pohádkových bytostí a právě ony se vám na Lanškrounských dvorcích dovolí představit.

Jaromír Krosh, Plchůvky

malba

Adam Langr, Ústí nad Orlicí

sochy

Marie Macková, Ústí nad Orlicí

texty, knihy

Jana Majda Majetičová, Lanškroun

kresba / textil

Letos opět vystavím starší práce ale přidám k nim novou sérii. K výstavě budu potřebovala obklopení stromy, takže se setkáte s mým dílem někde v zahradě – Pivovarská zahrada nebo Zámecká zahrada.

Michlová Veronika, Náchod

Jan Polanský, Žamberk

malba

O autorovi:

Narodil jsem se r. 1979 v Ústí nad Orlicí a do svých 40 let žil v Žamberku. Nyní mám ateliér v Českých Libchavách.

Výtvarné vzdělání jsem si doplnil až po vojně na VOŠG Jihlava u pana prof. Jana Trdého (obor malba – figura, kompozice).

Mám za sebou řadu společných, ale i několik samostatných výstav:

        – Havlíčkův Brod 

        – Ústí nad Orlicí 

        – Žamberk

        – Kunvald

        – Brandýs nad Orlicí 

        – Zábřeh na Moravě 

        – Praha

        – Vysoké Mýto 

        – Hradec Králové (galerie Na hradě)

Klára Schück, Velké Svatoňovice

keramika

O autorovi:

Výtvarnice, vytvářím objekty a plastiky z hlíny a užitkovou keramiku, věnuji se malbě a okrajově i grafice a dřevu. Jsem vystudovaný keramik. Pravidelně vystavuji sama, nebo na společných výstavách s výtvarným spolkem jehož jsem členkou. Po řadě let a divokém životě jsem zakotvila v Podkrkonoší v Markoušovicích, zapadlé obci na Jestřebích horách, kde mám i atelier. V tvorbě se věnuji aktuálním tématům, gender, sociálním i politickým zároveň tato témata propojuji s mytologií a křesťanstvím a výraznou barevností. V Trutnově vedu keramickou dílnu s mentálně postiženými klienty, a pořádám kurzy pro dospělé a keramické kroužky s dětmi.

Vladimír Skalický, Lanškroun

fotografie

Aleš Sládek, Pardubice

fotografie

Václav Smejkal (JMB), Lanškroun

malba

Malíř, grafik a ilustrátor. Svoje díla podepisuje pseudonymem JMB.

O autorovi:

JMB se věnuje olejomalbě, akrylu, pastelům, perokresbě i grafice, více jak 50 let. V grafické oblasti vytváří exlibris i volné grafické listy. Hodně velký koláč jeho snažení zabírají ilustrace knih. Vystavuje prakticky po celé republice a také si připisuje jednu výstavu v zahraničí. Je členem různých spolků a výtvarných skupin.  Např. Sešlost šestnáct plus mínus v Křetíně,

Spolku sběratelů a přátel exlibris v Praze, Střediska Východočeských spisovatelů v Pardubi-cích, bývalého KPU v Ústí n. O., atd. S přáteli vydává bulletin JMB-Newsletter, který se zabývá VU, výstavami, aukcemi, fotografií, setkáními, jubilanty a literaturou. V době konání lanškrounských dvorků připravujeme 104. pokračování bulletinu. K dnešnímu dni JMB vytvořil na 600 originálů. Ilustroval knihy a sborníky, kterých je dnes už 26. Výstava Lanškrounské dvorky 2026 je jeho 116. prezentací.

smejkalv.jmb@email.cz

www.jmb-obrazy.cz

Andrea Stašková, Lanškroun

sklo

Výtvarnice, designérka a umělecká sklářka.

Moje tvorba je pro mě způsob sebevyjádření. Sklo prostřednictvím mne nese emoce, nálady, vzpomínky. Každý kus je jedinečný, unikátní a plný mé energie.

https://www.facebook.com/Staskova.Andrea/

https://www.facebook.com/share/r/1BiMDeL5nh/

Alena Stejskalová, Lanškroun

malba

Romana Šedová,Kostelec nad Orlicí

asambláž

Vystavím 13 obrazů na plátně včetně obrazu na téma černá/bílá.

O autorovi:

Pochází z Kostelce nad Orlicí, *30.3.1969 vystudovala Střední průmyslovou školu strojní v Rychnově nad Kněžnou a po té Střední pedagogickou školu v Litomyšli, obor vychovatelství. Ve své pedagogické praxi se věnovala tvořivé práci s dětmi ve školní družině a při hodinách pracovního a výtvarného vyučování. 

V roce 2018 ji oslovilo akrylové nalévání (acrylic pouring), což ji přivedlo k abstraktním obrazům. To přerostlo v touhu tvořit, vymýšlet a zkoušet různé kreativní postupy. 

Její obrazy, převážně abstrakce, jsou tvořeny především akrylem, ale nebojí se zkoušet i netradiční postupy, různé techniky, texturované, plastické s využitím různých materiálů (i odpadových). 

V sérii “Nevyhodíš” pracuje se zbytky různých materiálů, které jsou nositelem nového použití, reliéfu a proměně. 

“TVOŘIT A MALOVAT JE VÁŠEŇ. VÁŠEŇ NEJSILNĚJŠÍ A NEPŘEMOŽITELNÁ…..”

Jan Zrzavý

Bedřich Šilar jun., Lanškroun

dřevo

Bedřich Šilar sen., Lanškroun

dřevo

Jan Škubal, Náchod

kámen

Petr Šulc, Náchod

UTRUM

Jaroslav Plocek, Česká Třebová
Libor Peichl, Janoušov
Tomáš Zedníček, Lanškroun

fotografie

O sdružení:

UTRUM je nezávislé sdružení volných fotografů. Zakládajícími členy byli studenti fotografické konzervatoře Impulz v Hradci Králové Eva Kešnerová, Libor Peichl a Tomáš Zedníček, kteří po ukončení studií fotografie pokračovali ve volné tvorbě.

V současné době tvoří UTRUM Jaroslav Plocek, Libor Peichl a Tomáš Zedníček, kteří se pravidelně účastní fotoakcí V. Skalického a tvoří na společné téma.

Pro Lanškrounské dvorky 2026 si připravili výstavu na společné téma „Olomouc“, z fotografií vzniklých při fotovíkendu v Olomouci v roce 2025.

Jiří Vodička, Lanškroun

fotografie

Kristýna Všetulová, Lanškroun

linoryty

O autorovi:

Jmenuji se Kristýna, narodila jsem se v dubnu roku 1990. Už od mala jsem si malovala a utíkala tak do svého světa. Jsem samouk. Maluji, jak mi to přijde pod ruku. Metoda pokus – omyl.

Nyní se věnuji zejména digitální malbě, linorytu a akvarelu. Digitální tvorba slouží jako základ pro výrobu látkových plakátů, potisků na trička nebo obalů alb.

Poslední roky kreslím hlavně myšlenky, které nás brzdí. Nálady a smutky, které si zbytečně vytváříme sami ve své hlavě, omyly a domněnky.

Možná to tak nevypadá, ale je v tom i radost. Radost tvořit a mít možnost to sdílet s ostatními. Snažím se o výtvor, u kterého se člověk zastaví a nutí ho přemýšlet.

Umění je terapie i láska.

V současnosti žiji a pracuji v Lanškrouně.

@kristoforum.rozruch

www.kristoforumrozruch.cz

Dana Zajíčková, Lanškroun, 

malba

ZUŠ, Bystré

Ukázka prací studentů ZUŠ Bystré.

ZUŠ Lanškroun

výstava praví výtvarného oboru pod vedením Evy Hrubešové a Aničky Faltusové