VÝSTAVA VÝTVARNÝCH PRACÍ UMÍSTĚNÝCH VE DVORCÍCH LANŠKROUNSKÝCH ZAHRAD A DOMů

Zde se můžete seznámit s autory vystavujícími na Lanškrounských dvorcích v roce 2026 v krátkých medailoncích, případně i s ukázkou jejich tvorby.

Pavlína Beljak, Lanškroun

malba / textil

Elisabeth Anna Beran, Lanškroun

Studentka sochařství na umělecké vysoké škole.

Tvorba mě naplňuje celý život… Na střední umělecké škole jsem se z plošných začátků začala více zaměřovat na prostorovou tvorbu.

Myslím, že profesoři byli rádi, když jsem ze školy vypadla… Při mé maturitní práci panovala obava o školu, zda nevyletí do povětří.

Socha musí být velká a musí být vidět… Rozhodně nepatřím k umělcům, kteří dělají sochy „na poličku“.

Tahle práce musí viset!

Teda pokud ji stihnu dokončit…

Pokud ne, na dva dny se stanu performerkou a pověsím se sama.

Mgr. Kateřina Burdová, Rychnov nad Kněžnou

MOTTO

V mysli otázka mi zvoní
Jakpak asi duše voní
Po bolesti, po lásce
Po touze či po dálce
Po růžích a heřmánku
Svitu měsíce a červánků

Zasněná poetika, křehká lyrika s éterickým bytím, trochou nostalgie a smutku a lahodnou barevností. Je to krásná cesta, po níž jdete, plná rozechvělosti, tužeb, okouzlení prostým bytím, cesta hledání a neustálého nacházení. Tvorba intimní, s věčně dívčí výpovědí, mnoha jinotaji a sny, které jsou určeny jen skutečně souznějícím… (recenze Adam Granet)

Autorka, žijící v Olešnici v Orlických horách není vzdělána v malbě či malířských technikách. Profesí je muziko a arteterapeutka, která měla vždy blízko k hudebnímu a výtvarnému projevu. Můžeme tak její tvorbu brát jako přesah hledání smyslu života uměleckým vyjádřením.

Obrazy autorky vycházejí z její touhy po ztvárnění či zachycení metafory prožitků vnitřního světa od reality až ke spiritualitě, potřeby ztvárnit a zachytit něco neuchopitelného a těžko popsatelného.

Nelze je však chápat jen jako přísně intimní prožitek, ale i jako nabídku k inspirujícímu zamyšlení se diváka nad svojí duší s předpokládaným emocionálním dopadem.

Obrazy jsou expresivní – vyjadřující určité formy prožitku. Pocitově, intuitivně, včetně jistého hledání specifického výrazu, vyjadřují vnitřní psychické stavy, nálady, jisté zkušenosti a poznatky. V mnohém vypovídají o autorce, o její duši, o jejím životním postoji a zpracování různých podnětů, které na nás doléhají.

Jedná se tak o výtvarné zachycení něčeho působícího, co třeba i nevědomky prožíváme, vnitřní obraz, obraz našeho bytostného pravého JÁ, naší jedinečné duše, i když při tom někdy nasazujeme masku, pod kterou se skrývá.

Oči jsou tím pomyslným mostem vedoucím k duši – však známe rčení OKO do duše OKNO

 Některé obrazy zůstaly zdánlivě nedomalovány, neb ono „skryté“ JÁ nebylo dosud plně objeveno. Podkladový materiál, jeho markanty – ať už je to šepsování, nebo jeho samotná struktura (dýha, plátno, nános primární barvy na desku), spoludotváří obraz.

Obrazy nejsou opatřeny názvy. Autorka tím nechce ovlivňovat diváka, záleží pouze na něm, co si pod obrazem představí, resp. jak na něj zapůsobí, co v něm najde – z hlediska svého chápání duše – společného, chce evokovat cítění vlastní „vůně duše“ každého, kdo se dívá.

Marie Cinková, Lanškroun

Jana Čížková, Náchod

Petra Dudková, Vysoké Mýto

kresba / tetování

Radek Homola, Vrbová Lhota

fotografie

Iva Janzová, Česká Třebová

patschwork

Milada Jirásková, Lanškroun

malba

Martina Jirčíková, Žamberk

drátěné sochy

Bohuslav Jirgle, Ústí nad Orlicí

malba

Narozen 23. dubna 1948 v Senici na Hané.

Vyrůstal v Ústí nad Orlicí, navštěvoval výtvarnou školu umění pod vedením akademického malíře Františka Šmeraula. Hlavním inspiračním zdrojem jeho obrazů je především příroda. Maluje i kytice a zátiší. K malbě používá špachtli a maluje přímo z tub. Způsobem jeho malby je kombinovaná technika, ke které používá akrylové a olejové barvy.
Samostatnou výstavu měl v „Orlickém muzeu“ v Chocni, Vysoké Mýto „Zvonice“, galerie Steklíkeum Ústí nad Orlicí, galerie Potštejn, galerie Ivko Letohrad, galerie Zábřeh na Moravě, výstavní místnostKunvald , v „Domě dětí a mládeže“ v Ústí nad Orlicí. Svoje obrazy vystavuje na výstavách „Klubcentra“ v Ústí nad Orlicí a „Galerii pod radnicí“ v Ústí nad Orlicí a v České Třebové. Dále vystavuje na „Výtvarnále“ v Lanškrouně a zúčastňuje se dalších společných výstav.

Jindřich Klabačka, Náchod

Michaela Kolářová, Lanškroun

Jarmila Kolísková, Tatenice

malba

Jsem samouk, maluji asi 25 let.

Měla jsem dvě samostatné výstavy v Litomyšli a Zábřehu.

Semínko budoucí vášně vzniklo v dětství, kdy jsem sledovala svého tatínka, jak maluje. Když v dospělosti po narození dětí přišla nemoc, hledala jsem něco, co mi bude tzv. dobíjet baterky a tehdy se malování stalo mou součástí.

Od temper jsem přešla na akryl.

Maluji přírodu, zvířata, vesmír, objekty …

Poslední roky často maluji krajinu severu, k čemu mě inspirovala návštěva Islandu a Finska.

Miroslav Kolátor, Náchod

Maruška Kolomazníková, Lanškroun

malba

Alexandr Kozák, Ústí nad Orlicí

malba

Městské muzeum v Ústí nad Orlicí již tradičně pořádá besedy se zajímavými osobnostmi pod názvem “Muzejní kafe”. Hosty toho Novoročního byli manželé Alexandr a Dana Kozákovi.

… Ten se k této profesi dostal přes své známé. “Jsem chtěl pomoct jakoby svým kamarádům, kteří začali dělat filmy a tím jsem se k tomu dostal, že mi dali příležitost. No a vlastně jsem dělal jeden, dva, ale jako hlavně hodně jsem dělal jakoby pro zahraniční filmy nebo produkce,” sdělil nám Alexandr Kozák. Výtvarník má za úkol zajistit výsledný svět, který má být ve filmu předveden. “Ten rekvizitář si tam přečte, že tam je postel, že za tou postelí je deka, že tam je obrázek nějakýho nebe třeba, že tam je nočník nebo, že se tady dá dát světlo a ten kameraman si přečte, že to je odstavný ta stěna, že se tam dostane. Jsou to vlastně technický výkresy, i když to tak nevypadá, tak je to velmi technický,” vysvětlil Alexandr Kozák.
Alexandr Kozák za svou dlouholetou praxi prošel různými pozicemi u filmové stavby a podílel se i na známých snímcích. Mezi ně patří například pohádka Řachanda, Johanka z Arku anebo oceňovaný film Já, Olga Hepnarová, který se natáčel na orlickoústecku. Na práci v místě svého bydliště vzpomíná v dobrém. “Tak výborně, mě určitě, protože jsem chodil do práce pěšky, nemusel jsem nikam jezdit. Režiséři i kameraman, Adam Sikora, to je velmi známý a velmi dobrý kameraman, Polák, takže jak ti Poláci, tak ti vlastně Češi byli naprosto šťastní tady, protože tady to má takovou zvláštní atmosféru,” dodal Alexandr Kozák.

V Ústí nad Orlicí 29. 1. 2021

Dana Kozáková, Ústí nad Orlicí

textil

„Šaty dělají ženu ženou. Buďme ženami. Nestyďme se za to.“

Fascinují mě barvy. Oděv skýtá tolik možností a variant, jak vyjádřit svůj postoj k životu.  Oblékáme se od počátku věků.

Mým přáním je, aby se ženy, muži i děti cítili v našem oblečení pohodlně a vydrželo jim, co možná nejdéle.

Naše oblečení vyrábíme s důrazem na individualitu, dalo by se tedy říci, že každý kus je jedinečný unikát.

Již 18 let se snažím, aby mé oblečení snoubilo eleganci s kreativitou a tradicí.

„Nádech je inspirace, výdech je realizace.“

Dana Kozáková

www.smilingsun.cz

www.danakozakova.cz

Fb: @smiling sun

Instagram : #smiling.sun_fashion 

Alexandr Kozák

Městské muzeum v Ústí nad Orlicí již tradičně pořádá besedy se zajímavými osobnostmi pod názvem “Muzejní kafe”. Hosty toho Novoročního byli manželé Alexandr a Dana Kozákovi.

… Ten se k této profesi dostal přes své známé. “Jsem chtěl pomoct jakoby svým kamarádům, kteří začali dělat filmy a tím jsem se k tomu dostal, že mi dali příležitost. No a vlastně jsem dělal jeden, dva, ale jako hlavně hodně jsem dělal jakoby pro zahraniční filmy nebo produkce,” sdělil nám Alexandr Kozák. Výtvarník má za úkol zajistit výsledný svět, který má být ve filmu předveden. “Ten rekvizitář si tam přečte, že tam je postel, že za tou postelí je deka, že tam je obrázek nějakýho nebe třeba, že tam je nočník nebo, že se tady dá dát světlo a ten kameraman si přečte, že to je odstavný ta stěna, že se tam dostane. Jsou to vlastně technický výkresy, i když to tak nevypadá, tak je to velmi technický,” vysvětlil Alexandr Kozák.
Alexandr Kozák za svou dlouholetou praxi prošel různými pozicemi u filmové stavby a podílel se i na známých snímcích. Mezi ně patří například pohádka Řachanda, Johanka z Arku anebo oceňovaný film Já, Olga Hepnarová, který se natáčel na orlickoústecku. Na práci v místě svého bydliště vzpomíná v dobrém. “Tak výborně, mě určitě, protože jsem chodil do práce pěšky, nemusel jsem nikam jezdit. Režiséři i kameraman, Adam Sikora, to je velmi známý a velmi dobrý kameraman, Polák, takže jak ti Poláci, tak ti vlastně Češi byli naprosto šťastní tady, protože tady to má takovou zvláštní atmosféru,” dodal Alexandr Kozák.

V Ústí nad Orlicí 29. 1. 2021

Hana Kozubová, Lanškroun

textilní výtvarnice od Věků

Narodila se sice v opočenské porodnici, ale dětství, mládí i část studia prožila v Dobrušce. Větší část studia ji čekala v matičce Praze, kde absolvovala uměleckořemeslnou školu ŠÚUV, textilní výtvarnictví. Praha ji naprosto učarovala svojí velkorysostí a svobodou, nakonec zakotvila na deset let v družstvu umělecké výroby Vamberecká krajka Vamber a zároveň spolupracovala s ÚLUV Praha. V Horním Třešňovci u Lanškrouna je od roku 1987 a dodnes tam má svůj ateliér. V Lanškrouně pracovala 19 let v městském muzeu. 

Ve své tvorbě se věnuje paličkované krajce, gobelínům, tapiseriím, batice, barvení, malbě na hedvábí… Jednotlivé textilní techniky navzájem kombinuje, a tak vznikají zajímavé variace často i prostorové. Návštěvníci je mohli obdivovat nebo zatracovat na výstavách doma i v zahraničí.

V poslední době se věnuje loutkám, ryze textilním. Vznikla kolekce lidiček, pidilidiček, pohádkových bytostí a právě ony se vám na Lanškrounských dvorcích dovolí představit.

Jaromír Krosh, Plchůvky

malba

Adam Langr, Ústí nad Orlicí

sochy

Marie Macková, Ústí nad Orlicí

texty, knihy

Jana Majda Majetičová, Lanškroun

kresba / textil

Michlová Veronika, Náchod

Jan Polanský, Žamberk

malba

Klára Schück, Velké Svatoňovice

keramika

Vladimír Skalický, Lanškroun

fotografie

Aleš Sládek, Pardubice

fotografie

Václav Smejkal (JMB), Lanškroun

malba

Malíř, grafik a ilustrátor. Svoje díla podepisuje pseudonymem JMB.

Tvorba je pro něj především hledání a filozofie.

Perokresba, pastel, olej, akryl, hlubotisk, grafika, exlibris.

Výstava 1. Lanškrounských dvorků 2025 je jeho 114. prezentací.

S přáteli vydává 14 let JMB-Newsletter, který mapuje dění ve VU a v literatuře.

V těchto dnech vychází číslo 92/2025.

Kontakt :

smejkalv.jmb@email.cz
www.jmb-obrazy.cz

Andrea Stašková, Lanškroun

sklo

Výtvarnice, designérka a umělecká sklářka.

Moje tvorba je pro mě způsob sebevyjádření. Sklo prostřednictvím mne nese emoce, nálady, vzpomínky. Každý kus je jedinečný, unikátní a plný mé energie.

https://www.facebook.com/Staskova.Andrea/

https://www.facebook.com/share/r/1BiMDeL5nh/

Alena Stejskalová, Lanškroun

malba

Romana Šedová,Kostelec nad Orlicí

asambláž

Bedřich Šilar jun., Lanškroun

dřevo

Bedřich Šilar sen., Lanškroun

dřevo

Jan Škubal, Náchod

kámen

Petr Šulc, Náchod

UTRUM

Jaroslav Plocek, Česká Třebová

Libor Peichl, Janoušov

Tomáš Zedníček, Lanškroun

fotografie

UTRUM je nezávislé sdružení volných fotografů. Zakládajícími členy byli studenti fotografické konzervatoře Impulz v Hradci Králové Eva Kešnerová, Libor Peichl a Tomáš Zedníček, kteří po ukončení studií fotografie pokračovali ve volné tvorbě.

V současné době tvoří UTRUM Jaroslav Plocek, Libor Peichl a Tomáš Zedníček, kteří se pravidelně účastní fotoakcí V. Skalického a tvoří na společné téma.

Pro Lanškrounské dvorky 2026 si připravili výstavu na společné téma „Olomouc“, z fotografií vzniklých při fotovíkendu v Olomouci v roce 2025.

Jiří Vodička, Lanškroun

fotografie

Kristýna Všetulová, Lanškroun

linoryty

Dana Zajíčková, Lanškroun, 

malba

ZUŠ, Bystré

Ukázka prací studentů ZUŠ Bystré.

ZUŠ Lanškroun

výstava praví výtvarného oboru pod vedením Evy Hrubešové a Aničky Faltusové