první ročník
17.5.2025
lanškrounský spolek
1.ročník
multižánrového festivalu
výstava výtvarných prací umístěných ve dvorcích širšího města Lanškrouna
Mapa dvorků
Mapu dvorků si můžete také zobrazit přímo v Google Maps kliknutím na mapu níže nebo odkaz zde.
v důsledky počasí platila MOKRÁ varianta
tj místo 20ti dvorků byly expozice pouze v krytých prostorech Slávie č.1, radnice č.2., podchod Pošta č.4, Kostka č.9, Galerie Sklep č.10 a Autodružstvo č. 15. a také v Zámeckých zahradách č.13.
o autorech - KDO VYSTAVOVAL
Zde se můžete seznámit s autory – výtvarníky v krátkém medailonku, i s ukázkou jejich tvorby.
Elisabeth Anna Beran
Studentka sochařství na umělecké vysoké škole.
Tvorba mě naplňuje celý život… Na střední umělecké škole jsem se z plošných začátků začala více zaměřovat na prostorovou tvorbu.
Myslím, že profesoři byli rádi, když jsem ze školy vypadla… Při mé maturitní práci panovala obava o školu, zda nevyletí do povětří.
Socha musí být velká a musí být vidět… Rozhodně nepatřím k umělcům, kteří dělají sochy „na poličku“.
Tahle práce musí viset!
Teda pokud ji stihnu dokončit…
Pokud ne, na dva dny se stanu performerkou a pověsím se sama.
Martina Bílá je začínající umělkyně, jejíž tvorba se postupně proměnila z realistických obrazů v abstraktní kompozice, kde nachází svobodu a prostor pro experimentování.
Martina čerpá inspiraci především z přírody – hory a voda, jejichž síla a nekonečnost ji hluboce ovlivnily. Každodenní momenty a proměny času se stávají důležitými zdroji inspirace. Každé dílo je pozvánkou na cestu do autorčiny vnitřní krajiny, kde ticho a introspekce vytvářejí prostor pro osobní prožitek. Obrazy plné jemných nuancí a emocionálně nabitých prvků nabízejí divákům možnost zastavit se, zamyslet se a vnímat klidnou a snovou atmosféru, kterou vytvářejí.
Martina je také zakladatelkou projektu SARACH CONCEPT, který spojuje její vášeň pro umění s interiérovým designem. Tento projekt dává nový život starému nábytku a vytváří originální rámy pro její obrazy.
DO TICHA
MARTINA SÁRA BÍLÁ
Každý obraz Martiny Sáry Bílé je pozvánkou do vlastní představivosti a vzpomínek. Je to zpověď umělkyně, která vás vtáhne do snových krajin a snové atmosféry. Její malby jsou oknem do duše a myšlenkami, které neumí vyslovit.
Rovnováha mezi minimalismem a „divočinou“, intuitivnost, autenticita a svoboda – to jsou klíčové prvky, které charakterizují styl začínající umělkyně Martiny Sáry Bílé. Pro své obrazy nachází inspiraci ve světě abstrakce, přičemž abstrakce sama pro ni představuje prostředek neprvoplánovosti, experimentů a vyjádření niterných pocitů. Plynutí času, proměny a momenty z každodenního života jsou zdrojem pro její tvorbu. Její malby přinášejí i lehkou dávku melancholie.
Martina Sára Bílá pracuje především s akrylovými barvami, ale nebojí se experimentovat ani s akvarelem, pastelem a tuší. Její dílo je o vytváření vnitřní krajiny a prostoru, ve kterém se podepisují její vzpomínky, emoce, sny a vnitřní pocity. Setkáváme se s harmonií, radostí, čistotou, pohybem a klidem. Jsou to prostředky pro sebepoznání a prozkoumání vlastního nitra.
Mgr. Kateřina BURDOVÁ
MOTTO
V mysli otázka mi zvoní
Jakpak asi duše voní
Po bolesti, po lásce
Po touze či po dálce
Po růžích a heřmánku
Svitu měsíce a červánků
Zasněná poetika, křehká lyrika s éterickým bytím, trochou nostalgie a smutku a lahodnou barevností. Je to krásná cesta, po níž jdete, plná rozechvělosti, tužeb, okouzlení prostým bytím, cesta hledání a neustálého nacházení. Tvorba intimní, s věčně dívčí výpovědí, mnoha jinotaji a sny, které jsou určeny jen skutečně souznějícím… (recenze Adam Granet)
Autorka, žijící v Olešnici v Orlických horách není vzdělána v malbě či malířských technikách. Profesí je muziko a arteterapeutka, která měla vždy blízko k hudebnímu a výtvarnému projevu. Můžeme tak její tvorbu brát jako přesah hledání smyslu života uměleckým vyjádřením.
Obrazy autorky vycházejí z její touhy po ztvárnění či zachycení metafory prožitků vnitřního světa od reality až ke spiritualitě, potřeby ztvárnit a zachytit něco neuchopitelného a těžko popsatelného.
Nelze je však chápat jen jako přísně intimní prožitek, ale i jako nabídku k inspirujícímu zamyšlení se diváka nad svojí duší s předpokládaným emocionálním dopadem.
Obrazy jsou expresivní – vyjadřující určité formy prožitku. Pocitově, intuitivně, včetně jistého hledání specifického výrazu, vyjadřují vnitřní psychické stavy, nálady, jisté zkušenosti a poznatky. V mnohém vypovídají o autorce, o její duši, o jejím životním postoji a zpracování různých podnětů, které na nás doléhají.
Jedná se tak o výtvarné zachycení něčeho působícího, co třeba i nevědomky prožíváme, vnitřní obraz, obraz našeho bytostného pravého JÁ, naší jedinečné duše, i když při tom někdy nasazujeme masku, pod kterou se skrývá.
Oči jsou tím pomyslným mostem vedoucím k duši – však známe rčení OKO do duše OKNO
Některé obrazy zůstaly zdánlivě nedomalovány, neb ono „skryté“ JÁ nebylo dosud plně objeveno. Podkladový materiál, jeho markanty – ať už je to šepsování, nebo jeho samotná struktura (dýha, plátno, nános primární barvy na desku), spoludotváří obraz.
Obrazy nejsou opatřeny názvy. Autorka tím nechce ovlivňovat diváka, záleží pouze na něm, co si pod obrazem představí, resp. jak na něj zapůsobí, co v něm najde – z hlediska svého chápání duše – společného, chce evokovat cítění vlastní „vůně duše“ každého, kdo se dívá.
Martin Dvořák
Věnuji se fotografii s vášní pro zachycení jedinečných okamžiků a krásy, kterou nabízí svět kolem nás.
Specializuji se na detaily, přírodu, architekturu, městské prostředí a snažím se vyprávět příběhy prostřednictvím každého snímku. Fotografie pro mě není jen o technické stránce, ale hlavně o emocích a atmosféře.
Rád objevuji nové perspektivy a místa, která dávají obrazům hloubku a duši.
Moje stránka: http://covidim.cz/
Jiří Fikejz *1970
Třetí z rodinné generace výtvarníků, fotografů, řezbářů.
Po plošné olejomalbě z 90. let se dnes více věnuje akrylu, 3D plastice
a především fotografii – respektive postprodukci původních elektronických dat v autorské grafické úpravě. Zde rád užívá proces náhody ve výrazně kontrastní barevnosti moderny, v práci blízké fotografii klasické se naopak přibližuje technikám historickým: záměrným užitím neostrosti či různých dalších (d)efektů.
Mimo volnou tvorbu také autor – či hlavní spoluautor – designu několika zakázkových artefaktů pro veřejný prostor.
Ovlivněn vzory jako Jan Steklík, Karel Nepraš, Zdeněk Sýkora, Josef Sudek, Emila Medková… Některá jejich signifikantní díla přímo cituje či drobně paroduje.
10 samostatných výstav, více než trojnásobek expozic společných.
Dlouholetý člen bývalého Klubu přátel umění, současný předseda ústeckého Fotoklubu OKO.
V Ústí nad Orlicí dále provozovatel a hlavní kurátor Galerie pod radnicí.
Jiří Flídr
Klára Janková
Ahoj, jsem Klára a jsem rodinná a svatební fotografka. Zachycuji vaše životní milníky s láskou a respektem. Přirozenost, autentičnost a kouzlo okamžiku. Jsem tam, kde jste vy. Fotím…
…protože v tu chvíli se zastaví čas. Jsem fotografka a máma. Focení se věnuji od roku 2018 a ráda poznávám nové a skvělé lidi. Převážně se věnuji rodinné, portrétní a svatební fotografii. Najdete u mě přirozenou a uvolněnou atmosféru a to se pak odráží i na výsledných fotografiích. Vytvořme spolu ty nejkrásnější vzpomínky.
Najdete mě na webu, instagramu či Facebooku jako Klára za foťákem.
Bohuslav Jirgle.
Narozen 23. dubna 1948 v Senici na Hané.
Vyrůstal v Ústí nad Orlicí, navštěvoval výtvarnou školu umění pod vedením akademického malíře Františka Šmeraula. Hlavním inspiračním zdrojem jeho obrazů je především příroda. Maluje i kytice a zátiší. K malbě používá špachtli a maluje přímo z tub. Způsobem jeho malby je kombinovaná technika, ke které používá akrylové a olejové barvy.
Samostatnou výstavu měl v „Orlickém muzeu“ v Chocni, Vysoké Mýto „Zvonice“, galerie Steklíkeum Ústí nad Orlicí, galerie Potštejn, galerie Ivko Letohrad, galerie Zábřeh na Moravě, výstavní místnostKunvald , v „Domě dětí a mládeže“ v Ústí nad Orlicí. Svoje obrazy vystavuje na výstavách „Klubcentra“ v Ústí nad Orlicí a „Galerii pod radnicí“ v Ústí nad Orlicí a v České Třebové. Dále vystavuje na „Výtvarnále“ v Lanškrouně a zúčastňuje se dalších společných výstav.
Dana a Saša Kozákovi
Dana Kozáková
„Šaty dělají ženu ženou. Buďme ženami. Nestyďme se za to.“
Fascinují mě barvy. Oděv skýtá tolik možností a variant, jak vyjádřit svůj postoj k životu. Oblékáme se od počátku věků.
Mým přáním je, aby se ženy, muži i děti cítili v našem oblečení pohodlně a vydrželo jim, co možná nejdéle.
Naše oblečení vyrábíme s důrazem na individualitu, dalo by se tedy říci, že každý kus je jedinečný unikát.
Již 18 let se snažím, aby mé oblečení snoubilo eleganci s kreativitou a tradicí.
„Nádech je inspirace, výdech je realizace.“
Dana Kozáková
Fb: @smiling sun
Instagram : #smiling.sun_fashion
Alexandr Kozák
Městské muzeum v Ústí nad Orlicí již tradičně pořádá besedy se zajímavými osobnostmi pod názvem “Muzejní kafe”. Hosty toho Novoročního byli manželé Alexandr a Dana Kozákovi.
… Ten se k této profesi dostal přes své známé. “Jsem chtěl pomoct jakoby svým kamarádům, kteří začali dělat filmy a tím jsem se k tomu dostal, že mi dali příležitost. No a vlastně jsem dělal jeden, dva, ale jako hlavně hodně jsem dělal jakoby pro zahraniční filmy nebo produkce,” sdělil nám Alexandr Kozák. Výtvarník má za úkol zajistit výsledný svět, který má být ve filmu předveden. “Ten rekvizitář si tam přečte, že tam je postel, že za tou postelí je deka, že tam je obrázek nějakýho nebe třeba, že tam je nočník nebo, že se tady dá dát světlo a ten kameraman si přečte, že to je odstavný ta stěna, že se tam dostane. Jsou to vlastně technický výkresy, i když to tak nevypadá, tak je to velmi technický,” vysvětlil Alexandr Kozák.
Alexandr Kozák za svou dlouholetou praxi prošel různými pozicemi u filmové stavby a podílel se i na známých snímcích. Mezi ně patří například pohádka Řachanda, Johanka z Arku anebo oceňovaný film Já, Olga Hepnarová, který se natáčel na orlickoústecku. Na práci v místě svého bydliště vzpomíná v dobrém. “Tak výborně, mě určitě, protože jsem chodil do práce pěšky, nemusel jsem nikam jezdit. Režiséři i kameraman, Adam Sikora, to je velmi známý a velmi dobrý kameraman, Polák, takže jak ti Poláci, tak ti vlastně Češi byli naprosto šťastní tady, protože tady to má takovou zvláštní atmosféru,” dodal Alexandr Kozák.
V Ústí nad Orlicí 29. 1. 2021
Hana Kozubová, textilní výtvarnice od Věků
Narodila se sice v opočenské porodnici, ale dětství, mládí i část studia prožila v Dobrušce. Větší část studia ji čekala v matičce Praze, kde absolvovala uměleckořemeslnou školu ŠÚUV, textilní výtvarnictví. Praha ji naprosto učarovala svojí velkorysostí a svobodou, nakonec zakotvila na deset let v družstvu umělecké výroby Vamberecká krajka Vamber a zároveň spolupracovala s ÚLUV Praha. V Horním Třešňovci u Lanškrouna je od roku 1987 a dodnes tam má svůj ateliér. V Lanškrouně pracovala 19 let v městském muzeu.
Ve své tvorbě se věnuje paličkované krajce, gobelínům, tapiseriím, batice, barvení, malbě na hedvábí… Jednotlivé textilní techniky navzájem kombinuje, a tak vznikají zajímavé variace často i prostorové. Návštěvníci je mohli obdivovat nebo zatracovat na výstavách doma i v zahraničí.
V poslední době se věnuje loutkám, ryze textilním. Vznikla kolekce lidiček, pidilidiček, pohádkových bytostí a právě ony se vám na Lanškrounských dvorcích dovolí představit.
Teresa Lantová / LAŇ
„The EARTH without ART is just „EH“.“
Přes studia na umělecké škole a vyobrazování reality jsem se propracovala až k tvorbě impulzivní, snové a naivní. Hledání estetiky a prvků z různých stylů a směrů je zálibou, kterou ráda přenáším na plátno. Moje tvorba je proměnlivá a zahrnuje abstrakci i realismus.
Zajímám se o malbu, grafiku, textil i fotografii.
Velkým milníkem pro mě byla stáž ve výtvarných dílnách České televize v roce 2016, kde jsem získala i základy tvorby prostorové. Od roku 2023 jsem členkou spolku Neoficiální umělecká scéna. V rámci akcí, pořádaných spolkem, s charitativním přesahem vymýšlím a vedu různé výtvarné workshopy a kreativní dílničky pro děti.
VÝSTAVNÍ ČINNOST:
2017- studentská výstava v ateliérech školy
2019- festival BEAT JAM v Ústí nad Orlicí
12/2023 – Východočeská fúze – Galerie Na Parkány, Hradec Králové
4/2024- PROSTOR vol.2 – autobusové nádraží, Rychnov nad Kněžnou
6/2024- DOA – Rychnov nad Kněžnou
10/2024- Open ART Fest – Praha, Holešovice
12/2024 – Generacemi – Galerie Na Parkány, Hradec Králové
FB: Teresa Lantová art&craft
IG: teresa.lantova
2002 – Galerie Kateřina Vysoké Mýto
2002 – Zámek Letohrad
2009 – Galerie Městského muzea v Lanškrouně
2009 – Multifunkční centrum Fabrika Svitavy
2009 – Modrý Trpaslík Česká Třebová
2010 – Excalibur, Fotofestival Moravská Třebová
2012 – Kavárna O. Schindlera V parku Svitavy
2013 – Obecní knihovna České Libchavy
2014 – Informační centrum Jablonné nad Orlicí
2015 – Café Patro Náchod
2019 – Dzierźoniowski ośrodek kultury, Polsko
2021 – Městská knihovna Lanškroun
2023 – Galerie Městského muzea v Lanškrouně
Iva Růžičková (1981)
Pochází z Chomutova, dlouhodobě žije na samotě v Orlických horách.
Při studiu grafického oboru na Výtvarné škole Václava Hollara získala vztah k užité keramice a mimo studium kresby a malby vytvářela sérii závěsných dekorativních talířů s abstraktními motivy, a to v kompozici kruhu sgrafitovou technikou vyrývání do tmavší vrstvy střepu, a dále reliéfním plastkám. Poté obrátila pozornost k médiu psaného slova, studovala obor literární a jazyková kultura na Univerzitě Hradec Králové a stala se postupně mimo jiné redaktorkou Rychnovského deníku, dokumentaristkou Paměti národa, knižní editorkou a v současnosti je redaktorkou kulturnímu magazínu věnovaného světu audikonih naposlech.cz.
Publikovala rozhovory, reportáže a recenze mimo jiné v Deníku Referendum, Alarmu a Expres FM, je autorkou poezie, prózy a scénářů krátkých filmů a divadelních her pro soubor Už herců s handicapem i bez. V průběhu doby se ve výtvarné oblasti nejčastěji zabývala snahou porozumět umění portrétu a ustálila se nakonec ve figurální kresbě.
Pracovala na sérii zpravidla odpočívajících ženských postav vyjadřujících meditační klid. V posledních letech se soustředí na prostou techniku kresby tužkou a uhlem a motivy krajin, rostlinných struktur a dramatických scenérií někdy s prvky pasoucích se koní. Je členkou umělecké skupiny MothersArtlovers, s kterou participovala na kolektivních performance, a spolku Neoficiální umělecká scéna. Vystavovala několikrát pod aktivistickým pseudonymem Nástřih Hráze sérii plakátů se záměrem akcentovat téma porodnického násilí, pod svým občanským jménem v galerii Město v Chomutově, v galerii Sedmá kolej v Blatné, účastnila se skupinových výstav s Neoficiální uměleckou scénou.
K dílům:
Spící figura, tužka
Figurální kopozice, tužka
Ze série figur věnujících se odpočinku, meditaci, vnitřnímu rozhovoru, kontemplaci, nebo dokonce spí. Kresebné médium umožňuje jemné i dramatické akcenty a zůstává současně tím nejprostším vyjadřovacím způsobem. Obyčejná tužka se tak stává základním nástrojem výtvarníka, a tím pádem královským nástrojem.
Václav SMEJKAL (JMB)
Malíř, grafik a ilustrátor. Svoje díla podepisuje pseudonymem JMB.
Tvorba je pro něj především hledání a filozofie.
Perokresba, pastel, olej, akryl, hlubotisk, grafika, exlibris.
Výstava 1. Lanškrounských dvorků 2025 je jeho 114. prezentací.
S přáteli vydává 14 let JMB-Newsletter, který mapuje dění ve VU a v literatuře.
V těchto dnech vychází číslo 92/2025.
Kontakt :
smejkalv.jmb@email.cz
www.jmb-obrazy.cz
Andrea Stašková
Výtvarnice, designérka a umělecká sklářka.
Moje tvorba je pro mě způsob sebevyjádření. Sklo prostřednictvím mne nese emoce, nálady, vzpomínky. Každý kus je jedinečný, unikátní a plný mé energie.
FRANTIŠEK TEICHMANN (1974)
V mé tvorbě mě fascinují vztahy. Ale zapomeňte na obvyklý vzorec muž – žena, otec – syn, stáří – mládí. Vztahy mají i voda a slunce, viděné a tušené, obraz a divák, chodník a boty, mlha a jinovatka nebo sokl a socha. Kladu si proto i otázku, jestli dokážu ta jemná pouta přiblížit a zhmotnit do dvourozměrné obrazové podoby tak, abych měl pocit, že jsem vystihl víc, než vidím, víc než jsem schopen domyslet a popsat slovy.
Fascinuje mě banalita krásy, historických událostí i našich vlastních tužeb. Baví mě hledat a vyprávět příběhy, které se denně odehrávají okolo nás, ale my je nevnímáme nebo neumíme pojmenovat. O to všechno se s diváky chci dělit. A také o dynamiku a radost, která mou tvorbu doprovází.
CV
Narodil se v Praze, ale vyrostl a formovala ho zemitost obce Horní Třešňovec. Vystudoval učitelství výtvarné výchovy, biologie a zeměpisu v Hradci Králové. V současnosti pracuje jako učitel biologie na Střední zemědělské a veterinární škole v Lanškrouně. Žije a pracuje v Lanškrouně a Horní Čermné. Ve svém volnem čase se věnuje také horolezectví, divadlu a žurnalistice.
Maluje velkoformátové obrazy technikou akryl na plátně. Věnuje se také ilustracím, vědeckým ilustracím, kresbě i grafice.
VÝSTAVY – VÝBĚR
- Hradec Králové – Biskupství – 1995
- Lanškroun – Galerie Muzea – 1999
- Úštěk Pikartská věž – 2000
- Letohrad – Nový dvůr – 2022
- Hradec Králové – Městská knihovna – 2019
- Lanškroun – 2019
- Mikulov – 2020
- Hradec Králové – Galerie Petrof – 2023
- Lanškroun – 2024
UTRUM je nezávislé sdružení volných fotografů. Zakládajícími členy byli studenti fotografické konzervatoře Impulz v Hradci Králové Eva Kešnerová, Libor Peichl a Tomáš Zedníček, kteří po ukončení studií fotografie pokračovali ve volné tvorbě.
V současné době tvoří UTRUM Jaroslav Plocek, Libor Peichl a Tomáš Zedníček, kteří se pravidelně účastní fotoakcí V. Skalického a tvoří na společné téma.
Pro Lanškrounské dvorky 2025 si připravili výstavu na společné téma „Sprejeři“, z fotografií vzniklých při fotovíkendu v Brně v roce 2024.
Narodila jsem se v Trutnově v roce 1983, kde žiji i nyní se svou rodinou. Tvořit jsem začala již v útlém věku, zásadním zlomem v mém výtvarném projevu bylo studium na Střední umělecké škole grafické v Jihlavě, v letech 1998 – 2002, v oboru propagačního výtvarnictví, užité grafiky, kresby, malby a analogové fotografie.
Od roku 2002 se věnuji grafické a designerské práci, které zůstávám věrná i nyní. Díky svému povolání jsem mohla spolupracovat na projektech firmy GRUND společně s Blankou Matragi, Osmanem Laffitou, nebo se osobně potkat se světovým designérem Karimem Rashidem. V letech 2013 – 2019 jsem byla členkou Spolku podkrkonošských výtvarníků, v posledních dvou letech pak i jeho místopředsedkyní. Se spolkem jsem se prezentovala na výstavách v Trutnově i mimo něj. Absovovala jsem Česko-polské fotografické plenéry, kde jsem společně s polskými fotografy fotila zejména na analogový fotoaparát FLEXARET.
Během let mi byla přidělena přezdívka „černá malířka“, díky mé „černé“ tvorbě, nebo spíše výrazového období, kdy mým projevem byl zejména kontrast černé a bíle barvy. Od černé neupouštím, ale dovolila jsem barvě vstoupit na plátna, či papír. Poslední práce nejsou zcela konkrétním stylem realismu, ale spíše naopak vyjádřením subjektivní nálady či pocitu. Zejména v ilustracích k pohádkám Hanse Christiana Andersena silně prosakuje určitá exprese, která pohledem vtahuje diváka do prostředí vyprávěného příběhu.
„Humanity“
Je průřezem díla za posledních deset let, kdy jsem nejaktivnější a zároveň si procházím jakousi výtvarnou změnou svých děl. Asi nejvýraznějším kontrastem jsou černobílé akty z výstavy „Manželská erotika je můj koníček“ versus objemná plátna z výstavy „FAMILY POP“, která proběhla v Galerii Uffo v roce 2021 a je plná sytých barevných portrétů. „Humanity“ přináší pohled i na nejnovější obrazy, které opět diváky překvapí.
Instagram: https://www.instagram.com/alena.wetterova/
miniportfolio: https://1url.cz/@valentova-art
Ukázka prací studentů ZUŠ Bystré.
Součástí prvního ročníku byla i premiérová sousedská večeře, sešli jsme se před Galerií sklep na nám.Al. Jiráska a ochutnali velký výběr sousedských dobrot.
Jak to fungovalo se dočtete v pozvánce níže:
Děkujeme sponzorům a podporovatelům
